Les

Je Ianthe přímo na útěku? Ne. Oficiálně ne. Tatínek říkal, že se na ni někdo byl ptát, ale moc se nedozvěděl. I přes to se Ianthe rozhodla na nějakou dobu zmizet, přespávat pod falešným jménem v hotelech, přes den se pohybovat na místech, kam mnoho lidí nechodí a zřejmě udělala dobře, protože se na ni prý domů přišlo zeptat pár agentů.
Majíc teď oficiálně status uprchlíka (ačkoliv ještě ne před zákonem, protože oficiální zatykač vydaný není), Ianthe se kromě průměrných hotelů a motelů přes den většinou zdržuje v lese. Má tady klid na čtení a studování, nemusí se moc bát, že by ji tady někdo hledal. Les je velký, New York taky, šance, že ji tady někdo bude hledat je malá.
Jako posledních pár dní, i dneska sedí na rozložené růžové dece pod jedním z hodně starých, tlustých stromů. Na sobě má černé džíny, tenisky jsou odkopnuté někde bokem, zabalená je do obrovského, sněhově bílého svetru. Vlasy má zapletené do dvou francouzských copů a na dece kolem se kromě krabice s posledníma dvěma kousky pizzy válí několik knih o právu a historii, pár bloků, hromada zvýrazňovačů a propisek.

Byl v lese, vyšlapoval si to pomalými jasnými kroky. Přeci jen měl čas, nikam nespěchal tak proč by měl jít rychle? Je to ironické..Když vzpomíná na to jak se musel ze začátku skrývat, to co se stalo předtím...ještě předtím než si změnil jméno. Bylo strašné, jeho vlastní bratr se proti němu obrátil, a nakonec? Když ho naháněl.. skončilo to bratrovou smrtí. Nechtěl, i přes to si myslel že by se to dalo zvrátit. No mýlil se.. Jeho bratr je mrtvý, a Will došel názoru že z tohohle vyjdou lidé nebo mutanti. Ne spolu.. To nejde.. Lidstvo se bojí mutantů.
Po chvíli byl však nucen se uklidnit, i přes velký trénink je jeho schopnost stále napojená na silné emoce jako vztek, nebo snad lítost. A přeci jen je v lese. Kdyby se tady jeho síla dostala z jeho kontroly tak by pravděpodobně brzy žádný les nebyl. Což by bylo poněkud hodně nápadné, už tak své síly jen málokdy používá. Samozřejmě že ví o té zpropadené organizaci co mutanty odchytává, přeci jen Will se dostal do Hellfire clubu .. a taková organizace která chytá mutanty? No o tom se prostě dozvíte.
Ovšem samotu tohoto mladíka brzy někdo narušil. Nebo on narušil někomu samotu? Kdo ví... Myšlenky o studii jakou cestou se po škole vydá se náhle rozplynou když před sebou někoho spatří. "Dobrý den?" Zvolil první slova možné konverzace tedy on. No uvidíme jak se to vyvrbí. Přinejhorším když se to vezme kolem a kolem zváží se všechny možnosti přinejhorším padne pár stromů a Will se vytratí. No, ale nepředbíhejme děj..

Ianthe leknutím nadskočí a zběžně sjede narušitele pohledem, než se zadívá do země a rty semkne pevně k sobě, jako kdyby snad doufala, že když se nebude hýbat, narušitel ji neuvidí. Po pár vteřinách si ale uvědomí, že to je prostě stupidní a místo toho se vrátí k učebnici. "Dobrý," pípne tiše, srdce se jí svírá strachy.
Na rozdíl od srdce, její mozek ale funguje na racionální bázi. Logicky, kdyby to byl agent Sentinel Services, asi by ji nezdravil a rozhodně by tam jen tak nestál. Na jednu stranu je tedy Ianthe vyděšená, na druhou přehnaně klidná. Zaprvé předem nepředpokládá, že by jí někdo chtěl ublížit, no a zadruhé by mohla z momentální situace vydedukovat, že se nejspíše jedná o někoho, kdo se lesem jen tak procházel. Agenti Sentinel Services přece nevypadají, jakože akorát vylezli ze střední školy, žeano. Když si to Ianthe v hlavě trochu více uspořádá a uklidní se, donutí se alespoň zvednout hlavu od knihy. Viditelně se stydí, ale už alespoň nevypadá jako vyděšené štěně. "Děje se něco?" zeptá se, když to vypadá, že osoba neplánuje jen tak jít dál. Pohled upjatě zapichuje kamsi před sebe, odmítajíc byť jen okem o narušitele zavadit. Na tváři se jí usadí napjatý výraz, obočí se lehce stáhne k sobě, koutky rtů ale směřují lehce nahoru.

Měl pocit že tahle holka by byla radši kdyby ji Will přešel pohledem ale to je na to tohle moc zajímavé. Vyskytovalo se tu mnoho otázek..Proč je zde? Bezdomovec? Ohledně toho co tu má asi ne..to je spíše vyloučené. "Zníte ustrašeně.." usoudí podle toho co slyšel její slova.
Několik minut trapného ticha vypadala jako vyděšené štěně.. Což bylo docela vtipné. Nu ale to se snad komentovat nebude no ne? Nejsme tu proto aby jsme se jí smáli. Popravdě nečekal že tu vůbec někoho potká..Ale jak je vidno už se tak stalo. "Sic jsem jenom procházel lesem.." začal a pomalu se snad zamyslel "Ale.. mohl bych se zeptat..proč .. jste tu.takto?" volil opatrně slova

Ianthe se zamračí. Co je mu do toho, jestli zní ustrašeně? Pffff. Nijak na to nereaguje, jen pokrčí rameny.
"Proč ne? Je tu hezky," odvětí daleko klidnějším tónem a s nonšalantní bezstarostností přesune svou pozornost zpět k učení. Nakolik navenek hraje, že je v naprostém klidu, uvnitř ní se to točí, vnitřní temnotu zmítá chaos a panika. Ne z toho, že mluví s cizím člověkem. Nejvíc Ianthe děsí fakt, že mluví s klukem. Nebo možná chlapem, těžko uhádnout jeho věk, když se na něj ani nepodívá. Jiné dívky by se červenaly, ianthe začne nevědomky vysávat okolní světlo víc, než normálně. V tuhle chvíli už jde pouhým okem vidět, že z nějakého důvodu světlo kolem ní... mizí. Jako kdyby seděla ve stínu, který nic nevrhá. "Je tohle snad vaše místo?" zeptá se tiše, očividně netušíc, co právě dělá. "Protože já klidně odejdu," dodá tiše, vyhýbajíc se narušiteli pohledem. Každé slovo, které vypustí, se téměř ztrácí ve vzduchu, tak tiše mluví, jako kdyby se bála, že když bude mluvit hlasitěji, urazí někoho. Holt stydlivost přebírá vedení.

Musel se mírně zasmát. "Hezky tu asi je" pokrčí rameny.."Ale nepřipadá te mi že by jste s tímhle vším šla na piknik..spíše jakoby jste před něčím ..nebo někým utíkala" zamyslí se.
Stál narovnaně , a nyní byl i docela v klidu. Usmíval se mořná až trochu pobaveně. Ovšem všiml si toho..že prakticky seděla ve stínu která nic nevrhalo. Ovšem mlčel prozatím.
"Místo v lese snad může někomu patřit? Ale abych odověděl ne není to mé místo..a mimochodem.. Nejsem slepý svojí sílu by jsi měla umět aspoň trošku kočírovat" nevinně se uculil. Mohla být ráda že nebyl od té organizace co chytala mutanty. Přeci jen on sám byl mutant z Hellfire clubu.

Ianthe se zamračí. "Vypadám, jakože utíkám?" zeptá se tiše, a pohledem přejede o učení, které má kolem sebe rozházené. Ianthe by ani tak neřekla, že to vypadá, že utíká, nakolik je to možná pravda, kterou se bojí přiznat nahlas. Nic víc k tomu neříká, protože nechce lhát, ale ani nechce někomu cizímu jen tak vykládat, jak na tom je. Její situace je už tak komplikovaná víc, než by si ianthe přála.
Po tom, co na ní pustí další bombu ohledně jejích schopností, Ianthe viditelně ztuhne, uprostřed pohybu, ruka lehce zvednutá nad stránkou. Hlavou jí probleskne několik více či méně morbidních obrázků, a i když její vždy optimistická dušička by ráda doufala, že ji tohle nedostane do problémů, její racionálně uvažující mozek tvrdí opak. "Ehm," odkašle si a soustředí se, aby všechno dostala zase pod kontrolu. I když je to těžké, Ianthe na tohle trénuje dost často, a přestože to vypadá, že svoje schopnosti neumí kočírovat, cizinec očividně nemá páru o tom, co Ianthe dokáže. "Bude nejlepší, když půjdu," oznámí tiše a začne si v panice balit svoje věci, prudce zavírat knihy a balit všechny ty psací potřeby. Nijak si nedává na čas a po nějaké chvilce má všecno sbalené. Jestli něco cizinec říká, Ianthe nijak nereaguje. Tohle není ani bezpečný, ani chytrý a ve vlastním zájmu musí prostě zmizet. "Nashle," zamumlá a vydá se pryč - první klidným krokem, o pár metrů dál se ale rozběhne.
>>

"Ne že by to tak vypadalo, spíše je to poznat z toho jak se chováte" pokrčí rameny. Sledoval ji pozorně, sice neví co tahle dokáže ale to zase neví ona o něm. A to že by ji Will mávnutím ruky dokázal "přilepit" na strom by byl jenom začátek. Rozhlédl se okolo sebe byl v lese, kdyby se pořádněji soustředil na to aby použil své síly les by za chvíli nemusel být. Ovšem to by se mu asi udělalo hodně špatně, a navíc nemusí se předvádět né nyní.
"No.. něco mi říká že se ještě uvidíme" sleduje ji jak rychle vzala nohy na ramena. To se ho tak lekla? Nebo je takový strašpytel? Tak či onak nad tím jen mávne rukou a mizí.